Kitchen Drama – diváky si člověk nevybírá..

Vypůjčil jsem si článek Vladimíra Mikulky z blogu NADIVADLO.

Mikulka: Kitchen Drama (Alfred ve dvoře)

 Zmarněná mana namakaných pokrmů
Tak tohle jsem v divadle už hodně dlouho nezažil. Přinejmenším od dávné návštěvy Divadla pod Palmovkou, kde si kaskadérsky troufli na dopolední čechovovské představení pro učňovskou mládež. Jenže zatímco v případě hlediště plného znuděných puberťáků lze komplikace očekávat, na premiéře v Alfrédovi ve dvoře jsem jenom zíral. A nejen já.

Přímo doprostřed první řady se totiž usadily dvě dívky či spíše mladé ženy (vyhlížely nedivadelně, jako by sem zabloudily z lehce nevkusné diskotéky) a představení si užívaly plnými doušky a bez jakýchkoli zábran. Kdykoli se objevil třeba jen letmý náznak vtipné situace, hýkavě se řehtaly a prohýbaly v pase, pokud se nedejbože ozvala nějaká vulgarita, doprovázely smích hlasitými výkřiky typu „to je síla, to je skvělý“. Smysl toho, co se dělo na scéně, jim přitom zcela evidentně unikal.

Jakýkoli pokus pracovat se změnami nálady byl za těchto okolností předem odsouzen k nezdaru (a to tedy Kitchen Drama rozhodně nepoužívá zrovna jemných prostředků). Nakonec byli otrávení všichni, jak diváci, tak herci. Petrovi Vančurovi dokonce při děkovačce povolily nervy: nejprve obě nadšeně aplaudující divačky „odstřelil“ a pak začal přímo před nimi vztekle parodovat jejich chování. Jenže dívky se cítily zájmem polichoceny a rozchechtaly se o to víc. Vyznělo to ještě smutněji, než celé pokažené představení. Čirá bezmoc tváří v tvář spokojené, nic nechápající a na nic se neohlížející hlouposti.

V divadle se to naštěstí stává málokdy. Pokud se tahle situace trochu zobecní, je to představa značně depresivní.